Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

 

Úvod

 

 

 

  Často otevřu dotazy na fórech ifauny a potkávám otázky, týkající se těch nejjednodušších principů dědičnosti vloh barevných mutací , především papoušků. Vlohy svými zákonitostmi platí samozřejmě nejenom pro papoušky, ale dalo by se bez nadsázky říct, že principy dědičnosti platí shodně pro všechny živé organismy. Maně si vzpomínám na své chovatelské začátky, když jsem si koupil první knížku, kde byly tyto principy popsány. Jednalo se o brožované vydání ABC o andulkách. Autorem byl MVDr. Miloš Cupák a vyšla v roce 1970. Při prvním pohledu se mi to zdálo velmi složité, hra písmen, různé kombinace, patrně velmi složitá věda. Nepopírám její složitost, ale  ty nejjednodušší základy jsem si tenkrát umínil pochopit, chtěl jsem v tom mít jasno. Chtěl jsem pochopit, proč mám od dvou zelených andulek odchov všech barev, jen ne zelené a naopak od modré a lutino zase zelené. Proto jsem byl tenkrát velmi pozorným čtenářem, ochotný přemýšlet nad  nákresy, tabulkami a vzorci. A najednou jsem zjistil, že je to velmi jednoduché, jen na to příjít, jen to dostat do hlavy. Složitost je podle mého názoru srovnatelná se složitostí malé násobilky, a protože malou násobilku většina absolventů základní škola zvládne, domnívám se, že překážkou je jen nedostatek snahy a na první pohled zdánlivá vědeckost problému.

 

Jednoduché základy genetiky

 

     Johan Gregor Mendel (1822 – 1884) formuloval tato pravidla ve svých třech zákonech již v roce 1865. Teprve v roce 1900 byly nezávisle potvrzeny dalšími vědci (Tshermak, Correns, Vries) a Mendelovi bylo přiznáno prvenství a od té doby se mluví o Mendelových zákonech dědičnosti. Oč se jedné? Jen stručně. První je o stejnorodosti, uniformitě potomstva, druhý o čistotě vloha jejich štěpení a třetí o volné kombinovatelnosti vloh.

 

 Existují samozřejmě vyjímky, které jen ale potvrzují pravidlo. Viz crossing over.

 

       Nejdůležitější faktem tohoto systému je pár. Ny principu páru je genetika postavena a od něj se vše odvíjí.

 

 

 

Základní pojmy

 

     Nositelem dědičných vloh jsou chromozómy. Pro každý živočišný druh je charakteristický počet chromozómů v tělní buňce. Není stejný.

 

     Při procesu oplození dochází ke spojení spermie s vajíčkem. Počet chromozómů se zdvojnásobí a vzniká nová buňka jako základ nového jedince. Při tom dojde k setkání chromozomů obou rodičů, vzájemné výměně informací , vzájemné výměně genů, složitým procesem dojde k jejich vzájemné výměně a následnému rozdělení na poloviční počet. Dochází k dělení buňky, zak, že nově vzniklá buńka obsahuje vždy poloviční počet genů z otcova strany a poloviční ze strany matčiny.

 

     Vedle tělních chromozómů (autozómů) se v každé buňce nachází i páry pohlavních chromozómů (heterozómů). Ty první jsou u obou pohlaví shodné, druhé naopak podle pohlaví odlišné. U savců má samec pohlavní chromozómy  xy, samice xx.U ptáků je to naopak, samec má oba stejné xx a samice xy. Pohlavní chromozómy mají jednak vliv na vznik nového pohlaví a navíc mohou být i nositeli některých vloh právě vázaných na pohlaví.

 

     Každá buńka otcova i matčina obsahuje proti sobě uložené geny , které jsou nositeli určitých vlastností (vloh). Mohou to být geny recesivní (potlčované, ustupující), nebo dominantní, které se prosazují na úkor recesivních.

 

     Jsou-li v páru chromozómů geny rovnocené , nazýváme jedince homozygotním, se shodným fenotypem i genotypem. Jednoduše řečeno, navenek je shodný se svou genovou výbavou.. Naopak, jestliže jsou geny v chromozómu rozdílné, hovoříme o hetrozygotním jedinci, s rozdílným fenotypem a genotypem. Zvenčí nejsou vlohy patrné. Pro homozygotního jedince by se dal použít název čistokrevný, pro heterozygotního potom štěpitelný.

 

      Pro navenek patrnou barvu peří jsou důležité vrstvy v průřezu ptačího pera.U nejčastější zelené barvy obsahuje vrchní korová vrstva žluté barvivo lipochrom a vniřní dřeňová vrstva tmavý melanin. Světelný paprsek, procházekící perovými kanálky, se vlní a navenek vytváří dojem zeleného zbarvení. Chybí-li lipochrom, navenek se projevuje zbarvení pera jako modré, chybí-li melanin, navenek pero působí jako žluté. Pokud absentuje jak melanin, tak lipochrom, vnější zbarvení je bílé. Na množství melaninu v dřeňové vrstvě závisí také intenzita barvy.

 

Základní typy dědičnosti.  

 

Recesivní dědičnost

 

     Jedná se o dědičnost vloh, které jsou umístěny především v autosomalních chromozómech. Podmínkou přenosu vlohy v homozygotním stavu je přítomnost vlohy u obou partnerů. Jinak řečeno, abychom odchovali mutačního jedince, musíme mít v páru oba rodiče alespoň štěpitelné na tuto vlohu. Mezi vlohy s touto dědičností patří například vloha pro modrou barvu, dále pro žlutou, recesivní straku, zesvětlující vlohy (pastelové mutace), plavou a recesivní lutino.

 

1. Znázornění  páření dvou stěpitelných ptáků  Aa x Aa

1,0 /0,1

 

A

 

a

 

A

 

AA

 

Aa

 

a

 

Aa

 

aa

 

Ve znázorněné tabulce vidíme možnosti , které vznikají při páření. Vodorovně jsou znázorněny vlohy samice, svisle samce. Velkým písemnem je označen chromozóm s barevnou vlohou, malým potom chromozóm bez vlohy:Vidíme, že výsledný poměr je 1 : 2 : 1. AA je homozygotní  mutační jedinec, Aa je heterozygotní, štěpitelný, aa je homozygotní normálně zbarvený pták.

 

 2. Znázornění páření mutačního a normálně zbarveného jedince  AA x aa

 

1,0 /0,1

 

a

 

a

 

A

 

Aa

 

Aa

 

A

 

Aa

 

Aa

 

 

Vidíme, že výsledné potomstvo je všechno štěpitelné na mutační vlohu.

 

3. Páření 1,0 mutační x 0,1 štěpitelná

 

1,0 /0,1

 

A

 

a

 

A

 

AA

 

Aa

 

A

 

AA

 

Aa

 

 

Stejný výsledek by byl samozřejmě při obrácení barev samce a samice. Výseldkem je 50% mutačních a 50 % štěpitelných potomků.

 

Dominantní dědičnost

 

     U této dědičnosti jsou vlohy nadřazeny vlohám recesivním. V praxi to znamená, že už jeden pták je schopen přenášet tuto vlohu dále na potomstvo. Je důležité si uvědomit, že už heterozygotní jedinec vykazuje navenek rysy homozygota v barvě. Často mluvíme o faktorech, jednofaktorových a dvoufaktorových ptácích. U některých vloh se dají faktory celkem bezpečně rozlišit, například u dominantních strak bývají dvofaktoroví ptáci s menším podílem základního zbarvení, u violet je rozdílná intenzita fialového zbarvení, dvofaktoroví jsou sytěji zbarvení, u šedozelené je rozlišení problematické. Mezi dominantní vlohy patří ještě třeba chocholatost ( u andulek).

 

1.Páření mutační 1 f ( jednofaktorový) x normální  Aa x aa.

 

1,0 /0,1

 

a

 

a

 

A

 

AA

 

Aa

 

a

 

Aa

 

aa

 

 

 

Výsledkem je 50% 1f a 50% normálních

 

2. Páření 2f (dvoufaktorový ) x normální AA x aa

 

1,0 /0,1

 

a

 

a

 

A

 

Aa

 

Aa

 

A

 

Aa

 

Aa

 

 

Výsledkem je 100% 1f.

 

3. Páření 2F x 1f

 

1,0 /0,1

 

A

 

a

 

A

 

AA

 

Aa

 

A

 

AA

 

Aa

 

 

Výsledkem je 50 % 2F a 50% 1f.

 

Dědičnost vázaná na pohlaví 

 

     Tyto vlohy bývají umístěny v pohlavních chromozómech X. Chromozóm Y u samic není nositelem barevných vloh. V praxi to znamená, že samice s vlohou na chromozómu x je již barevná, samec potřebuje mít vlohu na obu chromozómech, s jedním je štěpitelný. Jako příklady můžeme uvézt skořicovou mutaci, lutino, opalinovou a  izabelovou.

 

1. Páření mutačního samce s normální samicí XX x xy

 

1,0 /0,1

 

x

 

y

 

X

 

Xx

 

Xy

 

X

 

Xx

 

Xy

 

 

Výsledkem je 50 % štěpitelných samců a 50% mutačních samic.

 

2.Páření štěpitelného samce s mutační samicí  Xx  x  Xy

 

1,0 /0,1

 

x

 

y

 

X

 

XX

 

Xy

 

x

 

Xx

 

xy

 

 

Výsledkem je 25 % mutačních, 25 % štěpitelných samců, 25 % mutačních a 25 % normálních samic.

 

Dědičnost neúplně dominantní

 

     Je také nazývána intermediární. Obě párové vlohy se prosazují stejně silně a nejsou ve vzájemném vztahu ani recesivní ani dominantní. Potomek potom v první generaci vykazuje vlastnosti obou rodičů a navenek má vlastnosti přechodné mezi oběma rodiči například vztah červená x bílá = růžová, zelená x olivová = tmavozelená. Olivová je nejběžnějším příkladem této dědičnosti.

 

Příklad páření olivová x normální  AA x aa

 

1,0 /0,1

 

a

 

a

 

A

 

Aa

 

Aa

 

A

 

Aa

 

Aa

 

 

Je zřejmé, že všichni potomci jsou heterozygoti, tedy tmavozelení.

 

     Pro použití barev ve vzorcích a tabulkách si zvolím záměrně písemna, odpovídající písmenům českých názvů barev.                                                                          

 

M - modrá                        L - lutino

 

Ž  - žlutá                           Š -  šedozelená

 

S  - skořicová                   H - olivová

 

O -  opalinová                   D – dominantní strak

 

R  - recesivní straka           P - pastelová

 

Příklady páření mutací navzájem – kombinace.

 

1. Modrá x žlutá  MM x ŽŽ

 

1,0 /0,1

 

Ž

 

Ž

 

M

 

 

 

M

 

 

 

 

Výsledkem je v první generaci odchov normálně zbarvených ptáků, štěpitelný na modrou a žlutou. Pokud provedeme zápis s párovými chromozómy, bude vzorec takového jedince například MmŽž. Zpětným pářením jsme schopni získat Potomky nejen původních barev, ale i částečně kombinační barvy, v tomto případě bílé.

 

MmŽž x MmŽž

 

1,0 /0,1

 

 

 

 

 

 

MMŽŽ

 

MMŽž

 

MmŽŽ

 

MmŽž

 

 

MMŽž

 

MMŽž

 

MmŽž

 

Mmžž

 

 

MmŽŽ

 

MMŽž

 

MmŽŽ

 

MmŽž

 

 

MmŽž

 

Mmžž

 

mmŽž

 

mmžž

 

 

Vidíme, že vzájemným křížením dvou párových dvojic chromozómů  už vzniká šestnáct možných kombinací, ale jen jedna šestnáctina, což je 6,25% ptáků může byt teoreticky bílých a stejně tak 6,25 % ptáků bude homozygotně zelených nebo normálně zbarvených.

 

Pro ilustraci zvolíme jinou kombinaci, například bílý x štěpitelný na modrou a žlutou  MMŽŽ x MmŽž.

1,0 / 0,1

 

 

 

 

 

 

MMŽŽ

 

MmŽŽ

 

MMŽž

 

MmŽž

 

 

MMŽŽ

 

MmŽŽ

 

MMŽž

 

MmŽž

 

 

MMŽŽ

 

MmŽŽ

 

MMŽž

 

MmŽž

 

 

MMŽŽ

 

MmŽŽ

 

MMŽž

 

MmŽž

 

 

Výsledkem je 25 % bílých, 25 % žlutých na modrou, 25 %modrých na žlutou a 25 % normálně zbarvených, štěpitelných na obě barvy.

 

U mnoha druhů můžema kombinovat několik barev navzájem, přičemž to mohou být vlohy jak recesivní, dominantní i vázané na pohlaví. Je třeba si uvědomit, že každá vloha se projevuje nezávisle na ostatních, jen znázornění v Punnetově čtverci je trochu složitější. Pro ilustraci můžeme zvolit kombinaci čtyř mutací tak, aby byly zastoupeny alespoň tři druhy dědičnosti. Poslouží nám k tomu třeba u rozel známá kombinace recesivní pastelové, skořicové a opalinové, které jsou vázané na pohlaví a dominantní straka. U samce zvolíme barevnou čtyřkombinaci, s dvojitým strakatým faktorem  a u samice skořicovou opalinu, štěpitelnou na pastel.. Genetický zápis takto složeného páru bude vypadat asi takto:

 

PP(SSOO) DD x Pp (SyOy)

 

Pronázornost jsou recesivní vlohy umístěné před závorkou, v závorce jsou vlohy vázané na pohlaví a za závorkou vlohy dominantní.

 

Tabulka Punnetova čtverce.

 

1,0 / 0,1

 

PSOd

 

pSOd

 

Pyd

 

pyd

 

PSOD

 

PPSSOODd

 

PpSSOODd

 

PPSyOyDd

 

PpSyOyDd

 

PSOD

 

PPSSOODd

 

PpSSOODd

 

PPSyOyDd

 

PpSyOyDd

 

 

Vidíme, že ačkoliv se jedná o čtyřkombinaci, a počet možnách kombinací párová vloh by byl vyšší, budou u samce identické, u samice jsou varinty jen čtyři.

 

Milan Šaroun

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Milan Šaroun 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nahovno

(Anonym, 14. 9. 2012 8:31)

Uplně nahovno nějakej zasranej šural

prosim vás

(Tomáš, 25. 12. 2009 16:05)

Dobrý den mam dotaz jak docílím modré či fialové andulky se žlutou maskou.Dekuji za odpoved

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA