Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zrniny a semena

 

      Nejdůležitější složkou výživy rodu neofém patří rozhodně krmiva rostlinného původu. Nejběžnějšími krmivy jsou zrniny prosovité, obiloviny a olejniny. Pro úplnost publikace a především pro orientaci chovatele alespoň ty nejdůležitější a nejpoužívanější.


Proso seté (Panicum miliaceum L.)

      Do rodu Panicum L. patří více než 500 druhů, ze kterých je nejvýznamnější proso seté (Panicum miliaceum L.).. Je to jednoletý druh jarního charakteru. Proso je jednou z nejdéle pěstovaných kulturních plodin. V minulosti bylo pěstování prosa hojně rozšířeno po celé Evropě, ovšem s nástupem výnosnějších plodin bylo postupně jeho pěstování omezeno. Nejznámější odrůdy „Hanácké Mana“: historická odrůda - zaregistrována v roce 1940, raná až velmi raná, vhodná pro Čechy a Moravu. Byla vyšlechtěna individuálním výběrem z krajové odrůdy hanáckého prosa šedého bývalým Zemským ústavem pro zušlechťování rostlin v Přerově.
Unikum, odrůda povolena v roce 1975, raná odrůda s hnědavě červeným semenem, zvláště vhodná pro Moravu, byla vyšlechtěna na ŠS Sládkovičovo. Nejlepší podmínky pro pěstování prosa jsou v kukuřičné oblasti a na středně těžkých půdách řepařské oblasti. V bramborářské oblasti je možné proso pěstovat na níže položených pozemcích v chráněných polohách s dostatečně dlouhým létem. Chovatelé ptactva znají druhy podle barvy slupky. Je pravdou, že jsou mezi nimi minimální rozdíly v obsahu živin.  Optimální skladovací vlhkost je do 14 – 15 %.


Lesknice kanárská (Phalaris canariensis L.)
     Někdy známá pod názvem Chrastice kanárská. Teplomilná, nenáročná na půdní podmínky. Pro vzejití vyžaduje teplotu 10 °C.
Stébla přímá a hladká. Listy široké a mírně drsné. Květenstvím je vejčitý lichoklas, někdy až paličkovitého tvaru. Klásky krátce stopkaté, jednokvěté, 2 páry plev. Obilka je dlouhá 2 - 3 mm, protáhle eliptičná, hladká, lesklá až silně lesklá, nažloutlé barvy.
Jednoletá, jednosečná tráva. Vzchází za 7 - 14 dnů po výsevu. Vegetační doba 80 - 120 dnů.


Ježatka obilní (Echinochloa frumentacea L.)
     Jednoletá 0,5 - 1 m vysoká tráva.. Pochází z Asie, pěstuje se v zavlažovaných oblastech Indie, Číny a Japonska jako krmivo a jako náhrada rýže. Preferuje lehčía sušší půdy dobřezásobené živinami, pěstuje se podobně jako proso. Ježatka je rychle rostoucí plodina, za optimálních podmínek dává sklizeňza 45 dnů. Za zmínku stojí, že má až šestinásobná obsah vitamínu E oproti béru. Na trhu se často objevuje pod názvem proso japonské. U nás planě roste její příbuzná ježatka kuří noha.


Bér vlašský (Setaria italica L.)
     Bér je prastará kulturní plodina. Místem původu je Indie, Čína a Japonsko, do střední Evropy se dostal už v době brnzové.Vyskytuje se ve dvouformách, jako tzv.čumíza a mohár. Zatímco čumíza má převislé květenství, útlejší mohár má nelaločnatou přímou latu. Chovatelé jej znají pod názvem Senegalské proso a mohár.


Čirok (Sorghum Adams)
     Čirok pochází z Afriky. Je známé i pod názvem sudánská tráva Postupně se šířil do teplých a suchých oblastí všech kontinentů. Představuje nejvýznamnější obilninu aridních oblastí schopnou růst i v limitujících podmínkách, kde se již ostatním obilninám, jako např. kukuřici, nedaří. Tam však poskytuje nízké výnosy.  Čirok obsahuje mnoho glycidů a svojí kvalitou se mnoho neodlišuje od rýže.

Rýže (Oryza L.)
     Je rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých. Původ má v tropických oblastech Afriky a Asie. V botanice se rozlišuje přes 20 druhů, kulturních forem jsou desetitisíce. Celkově rýže pokrývá asi dvacet procent kalorické spotřeby lidské populace. Nejpěstovanější druh rýže setá (O. sativa) je jednoletá bylina.

Pohanka setá (Fagopyrum aesculentum)
     Stará kulturní plodina původem z Číny se rozšířila do  Japonska, Evropy i do Severní Ameriky. Na našem území se pěstovala jižve12.století tradičena Těšínsku, Valašsku a v Beskydech. V 16. století byla nejoblíbenější potravinou. V dalších století došlo k ústupu pěstování - tento trendpokračoval i ve 20. století. Dnes dochází k renesanci jejího pěstování v Evropě především pro její nutriční a pěstitelské vlastnosti.


Oves setý (Avena sativa L.)
     Je nejrozšířenější druh ovsa. Do Evropy se dostal jako plevel mezi ječmenem a pšenicí. Původ pluchatého ovsa setého sahá do oblasti Malé Asie a bezpluchý oves vznikl spontánní mutací v Číně a Mongolsku. Jedná se o nejmladší kulturní obilninu. Plod snižuje hladinu cholesterolu v krvi a brzdí biosyntézu buněčných hormonů. Existuje oves žlutý a černý. V dřívějších dobách byl důležitou hospodářskou plodinou. Pro svůj příznivý fyziologický účinek, výhodný podíl vitamínů B 1 a E v klíčcích je v krmné dávce téměř nepostradatelnou složkou.


Oves nahý (Avena nuda L.)
     Je druh ovsa pěstovaného již jen v malé míře. Má velmi výživné obilky. Pěstuje se i jako zelené krmení.
Pšenice (Triticum)
     Je to rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých (Poaceae) s přibližně 20 druhy. Zahrnuje jak šlechtěné tak planě rostoucí druhy. Pšenice jsou jedny z nejstarších rostlin pocházejících z jihozápadní Asie. Významným krmivem je především v naklíčeném stavu. Pro svůj vysoký obsah lepku  je nutná jistá opatrnost.


Kukuřice
     Do Evropy se kukuřice dostala v průběhu 16. a 17. století. Široce pěstovaná polní plodina je pouze kukuřice setá pravá (Zea mays subsp. mays). Jedná se o robustní jednoletou trávu,dorůstající nejčastěji do výšky 1-3 m. Prokrmení neofém má význam částečně v nedozrálém stavu a ve formě šrotu. Má vysoký obsak karotenu a energeticky je velmi bohatá. Z tohoto důvodu je vhodné volit její podíl v krmné dávce velice uvážlivě.
Slunečnice (Helianthus L.)
      Je rod vysokých bylin z čeledi hvězdnicovitých. Celý rod obsahuje přibližně 55 až 67 druhů, dva z nich, slunečnice roční a slunečnice topinambur, se pěstují po celém světě. V Česku se můžeme běžně setkat s pěti druhy a s jedním křížencem. Na krmení se rozlišují druhy především podle barvy slupky. Složením se příliš neliší, černá a bílá mají slupku méně pevnou, naopak žíhaná tvrdou a pevnou. Je nedílnou složkou krmné dávky především u ptáků zimovaných v našich přírodních podmínkách.

Pšenice (Triticum)

Je to rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých (Poaceae) s přibližně 20 druhy. Zahrnuje jak šlechtěné tak planě rostoucí druhy. Pšenice jsou jedny z nejstarších rostlin pocházejících z jihozápadní Asie. Významným krmivem je především v naklíčeném stavu. Pro svůj vysoký obsah lepku je nutná jistá opatrnost.

Konopí seté (Canabis sativa L.)
     Konopí je jednoletá dvoudomá rostlina z čeledi konopovité (Cannabaceae). Samčí rostliny jsou vyšší a štíhlejší, mají světlejší listy a šedozelený vrchol. Dozrávají o 4-6 týdnů dříve než samičí rostliny. Samičí rostliny jsou nižší, silnější, více olistěné a tmavší. V normálním porostu je asi 53 % samčích a 47 % samičích rostlin. Konopí má kůlovitý kořen sahající do hloubky 0,30-0,40 m, na hlubokých půdách až do 2 metrů. Stonek dorůstá průměrně kolem 2 m výšky (ale i 4 m). V prvních fázích růstu je měkký, dužnatý, později odspodu dřevnatí. Obsahuje 13,5-19,5 % vlákna. Listy jsou střídavé, dlanité tří až třináctičetné a krátkými stopkami. Plod je vejčitá jednosemenná nažka s HTS od 8 do 26 g (v průměru 20 g). Semena brzy ztrácí klíčivost (třetím rokem o 30-40 %). Konopí je cizosprašné (větrosnubné). Kvete v červnu až srpnu, plody dozrávají v září až říjnu.


Ostropestřec mariánský (Silybum marianum)
     Je dvouletá bylina s hluboce laločnatými ostnitými listy, jejichž sytě zelená plocha je bohatě bíle mramorovaná. Na přímých lodyhách vytváří bodlákovité úbory purpurově růžových květů, které vykvétají v pozdním létě. Semeno i se slupkou se užívá především na povzbuzení a regeneraci jater.
Světlice barvířská neboli saflor (Carthamus tinctorius L.)
     Mezi chovateli je tato rostlina známá pod názvem kardi. Světlice barvířská se pěstuje pro semeno obsahující 45–55 % oleje použitelného za studena stejně jako slunečnicový olej pro lidskou výživu. Oproti slunečnicovému oleji obsahuje více kyseliny linolové – až 80 %.
     Určitě by se daly jmenovat i další druhy semen jako niger, lněné semeno, semena různých druhů trav a plevelů.

Světlice barvířská neboli saflor (Carthamus tinctorius L.)
     Mezi chovateli je tato rostlina známá pod názvem kardi. Světlice barvířská se pěstuje pro semeno obsahující 45–55 % oleje použitelného za studena stejně jako slunečnicový olej pro lidskou výživu. Oproti slunečnicovému oleji obsahuje více kyseliny linolové – až 80 %.
     Určitě by se daly jmenovat i další druhy semen jako niger, lněné semeno, semena různých druhů trav a plevelů.

Slunečnice (Helianthus L.)

Je rod vysokých bylin z čeledi hvězdnicovitých. Celý rod obsahuje přibližně 55 až 67 druhů, dva z nich, slunečnice roční a slunečnice topinambur, se pěstují po celém světě. V Česku se můžeme běžně setkat s pěti druhy a s jedním křížencem. Na krmení se rozlišují druhy především podle barvy slupky. Složením se příliš neliší, černá a bílá mají slupku méně pevnou, naopak žíhaná tvrdou a pevnou. Je nedílnou složkou krmné dávky především u ptáků zimovaných v našich přírodních podmínkách.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA